Když nevím, jak to napsat…

Každý z nás někdy zaváhá nad pravopisem. Velká písmena, diakritika, interpunkce, spřežky či zákeřná dubleta. Český jazyk má mnoho nástrah, které neznalému snadno zamotají hlavu. Máme ovšem štěstí, neboť existují zaručené zdroje informací, které naše pochybnosti vyvrátí.

Základní příručkou, s níž se setkáváme už od školních lavic, jsou Pravidla českého pravopisu. V nich nalezneme výběrový slovník českých slov a u některých obtížnějších výrazů jsou uvedeny také další pády. Pravidla obsahují rovněž výkladovou část, kde je základní poučení o české gramatice.

Knihomolové jistě sáhnou po tištěné knize. Na výběr mají spoustu verzí od různých nakladatelství. Pohlídejte si jen aktuálnost, vydání psané veleslavínskou češtinou přeci jen nebude to pravé. Preferujete-li elektronické zdroje, navštivte stránku pravidla.cz.

Řešíme-li zapeklitější problém, musíme vytáhnout věší kalibr, kterým je Slovník spisovné češtiny. Tato příručka je napsána jako výkladový slovník, kde je u jednotlivých hesel uveden význam, obtížné tvary a častý kontext.

Hloubáme-li nad problémem z gramatiky, sáhneme po mluvnické příručce. Zde je výběr vcelku bohatý a můžeme proto zvolit Stručnou mluvnici českouPříruční mluvnici češtiny, či obsáhlou, tzv. akademickou Mluvnici češtiny.

Internetová jazyková příručkaI zde máme odpovídající on-line variantu. Odpověď na svůj problém naleznete v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, ve které jsou vložena i hesla ze Slovníku spisovné češtiny a Slovníku spisovného jazyka českého. Používejte ji ale opatrně, je to mocná zbraň.

Jazykových příruček samozřejmě existuje mnohem víc. Věřím ale, že s touto základní výstrojí vás v běžném životě nic nepřekvapí.